Pondělí - Pátek od 9 - 12 a 13 - 17 hod.

Ford Transit

Ford Transit je automobil vyráběný od roku 1965. Prodává se primárně jako užitkový automobil, prodává se také jako dodávka určená pro převoz více spolujezdců najednou. V případě modelu určeném pro převoz osob se jedná o model Tourneo od roku 1995. Vyrábí se také jako minibus, pick up nebo jako specializovaně vybavené vozy, například ambulační vozy nebo hasičské vozy. Do dnešní doby se prodalo již přes 8 milionů Transitů a stal se z něj třetí nejprodávanější automobil všech dob. Vyráběl se již ve 4 generacích s různými facelifty.

Transit se nejprve prodával v západní Evropě a Austrálii. Koncem 20. století se prodával témeř po celém světě. Transit byl nejlépe prodávajícím se vozem ve své třídě v Evropě po dobu 40 let. V některých zemích se pojem "Transit" stal dokonce všeobecným pojmem pro tento typ automobilu. Nyní se Transit vyrábí v Asii, Severní Americe a Evropě pro celosvětový trh. V roce 2015 se Transit umístil na druhém místě v hodnocení Truck roku hned za nově nabízeným Chevroletem Colorado a před Fordem F-150.

V roce 2016 je zatím nejlépe se prodávajícím autem ve své třídě v USA. V USA jezdí v této třídě 57% Transitů ze všech automobilů v této třídě.

První generace První generace Transitu nebo také Transitu Mark I ve Spojeném Království byla představena v říjnu 1965. Přišel na trh hned po modelu Thames 400E. Transit se vyráběl v Langley ve Velké Británii, kde se také vyráběli letouny Hawker Hurricane za druhé světové války. Poté se výroba přesunula do Southaptonu ve Velké Británii do roku 2013 než ji zavřeli na úkor továrny v Izmitu v Turecku. Transit se také vyráběl v Beligickém Genku a pro místní trh také v Amsterdamu v 70. letech až do roku 1981. Tam se vyrobilo za 6 let 8 tisíc Transitů. V Nizozemsku se prodával výborně, dostatečně pro udržení běhu továrny až do roku 1981.

Transit byl představen pro nahrazení modelu Ford Thames 54. Transit se stal tak oblíbeným díky jeho většímu úložnému prostoru oproti ostatním automobilům v této třídě. Také protože byl nabízen v tolika různých karoseriích jako pick-up, minibus nebo panelová dodávka a další.

Ve Velké Británii byly použity motory 1.7 a 2.0 se čtyřmi válci s alternátorem, který byl u tohoto automobilu ve své době obrovským pokrokrem oproti konkurenčním modelům s dynamem. Tyto motory měli výhodu v tom, že byly krátké a díky tomu byl předek automobilu krátký a dalo se s Transitem výborně manévrovat. Byl také nabízen dieselový motor s výkonem 32 kW od Perkinse. Tento motor byl však o něco delší. Pro Evropský trh byly použity Německé motory Taunus V4 s obsahem 1.3, 1.5 a 1.7 a také motor 2.0 Essex. Dieselový motor 3.0 Essex V6 byl také nabízen pro automobily polcie a ambulace.

Facelift (1978-1986) V březnu 1978 přišla faceliftovaná verze s kodovým označením "Transit 1978 1/2", ale častěji byl nazýván jako Transit Mark II s předělanou přední částí, novým interiérem a novým motorem Pinto, který nahradil motor Essex V4. Motory 3.0 V6 byly používány u policejních a ambulančních vozů, Australská verze měla dokonce motor 4.1 řadový 6ti válec.

V roce 1984 byl motor 2.5 DI přeměněn. Tato generace získala novou přední mřížku s integrovanými lampami, delší nárazníky a multifunkční mlhová světla. Mark II byl dostupný v 6 různých karoseriích: Van, Kombi, Bus, Crewbus, Parcel Van a Chassis Cab. Všechny dostupné s kratším rozvorem náprav 2690 mm a delším rozvorem náprav 3000 mm.

Byly dostupné motory: 1.6 OHC benzín 1.6 OHV benzín (Kent) 2.0 OHC benzín 2.0 OHC benzín (ekonomický) 2.5 diesel

V roce 1981 byl před pro Evropský trh představen Transit Clubmobil upravený od společnosti Hymer. Byl dostupný s motore 1.6 a 2.0 OHC, navíc měl také ve výbavě otočná sedadla, mnoho koberečků, sportovní volant, 14" hliníková kola Ronal, speciální boční okna, sklopná zadní sedadla, úschovnu cenných předmětů, unikátní přední nárazník, tónovaná skla, posilovač řízení, nosič rezervního kola nebo žebřík na zadních dveřích. Za 3 roky bylo vyrobeno pouze 150 kusů a méně než 20 jich ještě existuje.

V roce 1982 byla přidána do nabídky také verze čtyřkolky na německém trhu. Ta byla vytvořena ve Stuttgartu. Později byla tato verze nabízena i na ostatních trzích.

Druhá generace Předfacelift druhé generace se vyráběl v letech 1986 až 1995 pod kodovým názvem VE6 a objevila se v lednu 1986. Získala úplně novou karoserii s designem "one-box". Přední zavěšení již bylo u této verze nezávislé u konfigurace verze SWB. Motory se téměř nezměnily od předchozí generace. V roce 1989 byla nejvýkonější verze 3.0 Essex V6 nahrazena motorem 2.9 EFI V6 a to hlavně kvůli emisním regulacím jelikož motor 3.0 byl již 25 let starý a stále používal karburátor.

Faceliftovaná verze byla vyráběna v letech 1994 až 2003. Ta získala nový předek a palubní desku. Také získala nový motor 2.0 DOHC s 8 ventily stejně jako u Fordu Scorpio. Motor je podobný jako dřívější DOHC u modelu Sierra. Turbo diesel verze přišla s výkony 63, 74 a 85 kW. Při 30. výročí Transitu byla představena limitovaná verze Hallmark, které bylo vyrobeno 600 kusů a byly dostupné ve 3 barevných variantách, v každé barvě bylo vyrobeno 200 kusů.

V Evropě byl dosupný Transit VE83 do roku 2000 ale ve Vietnamu se vyráběl až do roku června 2003 kdy se začala vyrábět další generace.

Třetí generace Modelový rok 2000 byl představen v červnu 2000 a byl to třetí nový design. Byl zapůjčen z designu "New Edge" jako modely Focus nebo Ka. Zásadní novinkou u třetí generace přišla možnost výběru pohonu předních nebo zadních kol. Ford to rozdělil na model V184 se zadním phoonem a V185 s předním pohonem. Třetí generace získala motor Duratorq turbo diesel použitý také u modelu Mondeo a Jaguar X-Type. V benzínové verzi to byl obsah 2.3 se 16 ventily a 4 válci v řadě. S tímto motorem dokázal zrychlit na 100 km/h za 21 vteřin a dokázal jet až 150 km/h. Tato verze získala cenu Mezinárodní dodávka roku 2001.

Automatická převodovka Durashift EST měla různé typy nastavení. Byla dostupná také pro pohon zadních kol. V roce 2002 byl představen nový motor 2.0 HPCR s pohonem předních kol o výkonu 125 koní. Produkce Transitu s tímto motorem začala ve městě Kocaeli v Turecku na základě konce produkce ve městě Genk v Belgii, kde se vyráběly Transity od roku 1965. To souviselo také s představením Transitu Connect, který se také vyráběl v Kocaeli, což byla menší verze založená na Focusu (C170) a měla nahradit Escort a Fiestu. V roce 2004 se začal vyrábět nový motor s pohonem zadních kol s označením HPCR s výkonem 135 koní obsah 2.4 litru, disponoval 6ti stupňovou manuální převodovkou MT-82.

18. června 2005 byl vyroben Transit s pořadovým číslem 5 000 000 v Southamptonu a byl darován charitě.

Facelift třetí generace Facelift třetí generace byl představen srpnu 2006 zahrnující nová přední a zadní kola, novou přední masku a nový interiér včetně nového designu. Starý benzínový motor byl nahrazen novým z modelu Ranger, motor 2.0 diesel s pohonem předních kol zvýšil obsah na 2.2 a všechny dieselové motory získali označení TDCi. Nová verze V347 a V348 vyhrála cenu Mezinárodní dodávka roku 2007. V Mexiku nahradil model Freestar a byl to první Transit s 5 válcovým motorem. V roce 2006 byl představen Transit Sport Van s motorem 130 koní, sportovními doplňky a 18" koly. V roce 2007 byl představen nový motor se 140 koňmi, který nahradil motor se 130 koňmi se 6ti stupňovou manuální převodovkou VMT6.

K této verzi byly dostupné tyto motory: -2.2 l Diesel, 63 kW (85 PS); 2006–2014 -2.2 l Diesel, 81 kW (110 PS); 2006–2008 -2.2 l Diesel, 85 kW (115 PS); 2008–2014 -2.2 l Diesel, 96 kW (130 PS); 2006–2007 -2.2 l Diesel, 103 kW (140 PS); 2007–2014 -2.4 l Diesel, 74 kW (100 PS); 2006–2014 -2.4 l Diesel, 85 kW (115 PS); 2006–2014 -2.4 l Diesel, 103 kW (140 PS); 2006–2014 -3.2 l Diesel, 147 kW (200 PS); 2007–2014 -2.3 l Petrol, 107 kW (146 PS); 2006–2014

Pro oslavu ceny Mezinárodní dodávka roku 2007 Ford nechal postavit speciální verzi XXL a ten se stal nejdražším Transit všech dob.

Čtvrtá generace Čtvrtá generace byla představena v lednu 2013 ma SeveroAmerické Mezinárodní Auto Show v Detroitu. U této generace byly dva typy karoserie: Střední velikost s pohonem předních kol přejmenovaný také na Tourneo Custom. Byl přímým konkurentem pro Mercedes-Benz Vito/Viano a Volkswagen Transporter T5. Velká verze s pohonem zadních kol, která byla dostupná ve verzi Econoline/E-series na trhu v Severní Americe.

Obě verze změnily design z New Edge na Kinetic design, který začal Ford používat globálně od roku 2010. Interiér získal některé prvky z třetí generace Fordu Focus.

Nový Transit byl nabízen ve variantách cargo a chassis cab a třech různých délkách. První byla s prodlouženou délkou nápravy s dvojitými zadními koly. Byla představena na jaře 2014 v Severní Americe jako modelový rok 2015. Kratší verze Transit Connect, která byla představena stále jako Transit místo Tourneo.

Krom Severní Ameriky bylo mnoho z motorů z předchozích generací ponecháno v nabídce. V USA a Kanadě nejsou nebízeny motory s manuálními převodovkami a ani se 4 válci. Na tomto trhu jsou nabízeny pouze motory 3.2 Duratorq I5 diesel s výkonem 180 koní také označnovaný jako PowerStroke. Tento motor je nabízen také na ostatních trzích. Dále motor 3.7 Ti-VCT V6 s výkonem 275 koní, který používají u policie tkaé u Fordu Explorer a dále motor 3.5 EcoBoost V6 s výkonem 320 koní stejně jako Fordu F-150. Všechny motory jsou nebízeny se 6ti stupňovou automatickou převodovkou a pohonem zadních kol.