Pondělí - Pátek od 9 - 12 a 13 - 17 hod.

Ford Escort

Ford Escort je malý rodinný automobil, který se vyráběl v Evropě v letech 1984 až 2004. Jméno Escortu bylo zvoleno u různých malých automobilů produkovaných v Severní Americe v letech 1981 až 2003. V roce 2014 oživil jméno Escort pro automobil se základnou v druhé generaci modelu Focus pro Čínský trh.

Ford Escort 100E (1955-1961) Poprvé bylo jméno Ford Escort použito pro zredukovanou verzi Fordu Squire v 50. letech ve verzi kombi.

První generace (1968-1975) První generace modelu Escort byla představena ve Velké Británii na konci roku 1967. Ukázan byl na Bruselské Motor Show v lednu 1968. Nahradil do té doby úspěšný model Anglia. Automobil se prodável po celé Evropě. Escort se začal vyrábět ve městě Halewood v Anglii. S levostranným řízením se vyráběl ve městě Genk v Belgii. Ford odlišil Escorty vyráběné pro Anglii a pro zbytek Evropského trhu. Přední zavěšení a převodovka byly rozdílně nastavené. Na začátku roku 1970 se celá výroba pro Evropský trh přesunula do města Saarlouis v západním Německu.

Escort byl komerčně úspěšný v mnoha částech západní Evropy ale nikde víc než ve Velké Británii kde se stal nejprodávanějším automobilem 60. let. V roce 1974 Ford oznámil 2 miliony vyrobených Escortů. Tolik Fordů jednoho modelu se do té doby nevyrobilo nikde jinde krom USA. Bylo také oznámeno, že 60% ze dvou milionů vyrobených Escortů bylo vyrobeno ve Velké Británii. V západním Německu bylo vyrobeno kolem 150 000 Escortů za rok, až na rok 1974 kdy bylo vyrobeno jen 78 604 automobilů, který byl poslední rok první generace Escortu. Mnoho Escortů vyrobených v Německu bylo exportováno, většinou do Beneluxu a Itálie. Největšími konkurenty pro Escort v té době byly automobily Opel Kadett, Fiat 128 a Renault 12.

Escort měl konvenční pohon předních kol a čtyř rychlostní manuální převodovku nebo tří rychlostní automatickou převodovku. Escort byl první malý automobil u kterého bylo použito řízení typu rack-and-pinion. První generace disponovala moderními stylovými prvky své doby.

Escort byl prodáván jako dvou dveřová limuzína s kulatými předními světly a gumovým povrchem na podlaze u verze "De Luxe". Verze "Super" zahrnovala obdelníková přední světla, koberečky, zapalovač nebo teploměr vody v motoru. Dvou dveřové kombi bylo představeno na konci března 1968, který se složenou zadní řadou sedadel mělo o 40% více úložného prostoru než starší model Anglia 105E kombi. Kombi disponovala stejným motorem jako limuzína ale měla také větší 7,5 palcovou spojku, tužší zadní pružiny a ve většině konfigurací větší brzdové bubny či disky než verze limuzína. Verze panel van se ukázala v dubnu 1968 a čtyř dveřová limuzína (která nikdy u modelu Anglia nebyl nabízena pro Britský trh) byla dostupná od roku 1969.

Pod kapotou byl motor od Kenta Crossflowa, který disponoval nejpenší kapacitou z motorů Pinto v Severní Americe. Dieselový motor v malých automobilech byl vzácný a Escort nebyl vyjímkou. Disponoval benzínovými motory 1.1, 1.3. Byl také dostupný motor 940 cc na některých trzích jako Itálie a Francie. Tento malý motor byl populární v Itálii, kde se používal také u druhé generace Escortu, ve Francii se přestal nabízet od roku 1972.

Byla dostupná také výkonná verze 1300GT s motorem 1.3 Crossflow OHV s karburátorem od Webera a vylepšeným zavěšením. Tato verze zahrnovala dodatečně tachometr, indikátor nabitosti baterie, nebo senzor tlaku oleje. Stejný motor 1.3 byl také dostupný u verze Escort Sport, u kterého byly použity zvětšené přední blatníky. Později byla vyráběna výkonná verze 1300E. Ta měla ve výbavě 13" hliníková kola nebo rozšířené blatníky.

Vyšší výkonná verze pro rally a závodění byla dostupná ve verzi Escort Twin Cam. Měla motor vyrobený v Lotusu s 8 ventily 1.5 litru. Byl původně vyvinut pro automobil Lotus Elan. Produkován byl v Halewoodu. Nejslavnější edice Twin Cam byla řízena v závodě Alan Mann Racing v Britském šampionátu v letech 1968 a 1969 s motorem Formula 2 FVC se 16 ventily a výkonem přes 200 koní. Escort byl řízen Australským řidičem Frankem Gardnerem, který šampionát zvítězil.

První generace Escortu byla úspěšná také v rally a stal se jedním z nejúspěšnějších automobilů v rally všech dob. Tým Fordu byl prakticky nepřekonatelný na přelomu 60. a 70. let. Jedno z největších vítězství Fordu v roce 1970 na World Cup Rally z Londýna do Mexika. Byl řízen řidičem legendárním řidičem Hannu Mikkola, který měl jako spolujezdce Švéda Gunnara Palma. Toto vítězství přineslo vzestup speciální verzi Escortu Mexiko s motorem 1.6 jako pocta pro rally automobil představený v listopadu 1970, kterého bylo vyrobeno 10 352 kusů.

Druhá generace Čtvercově designovaná druhá generace přišla na svět v lednu 1975. První produkované modely vyjely z továrny 2. prosince 1974.

Narozdíl od první generace Escortu, která byla produkovaná ve Velké Británii, byla druhá generace vyráběna také v Německu. V průběhu vývoje byla druhá generace nazývána kódovým jménem "Brenda". Mechanické komponenty byly použity stejné jako u první generace. Motor 940 cc byl stále v nabídce na Italském trhu, kde pokud jste v té době používali motor s takto nízkým obsahem, tak jste měli daňové výhody. Ale na jiných větších Evropských trzích již tento motor nebyl dostupný. Verze kombi a van sdílely s první generací palubní desku avšak měly stejnou interiér a přední část jako druhá generace. U druhé generace byl použit nový podvozek.

Výbavy "L" a "GL" (dvou, čtyř dveřové a kombi) byly především v privátním sektoru. Verze Sport, RS Mexico a RS2000 na trhu výkonných vozů, verze Ghia (dvou a čtyř dveřová) na trhu malých luxusních automobilů. Verze van se zařadila především do komerčního sektoru.

V roce 1978 získal Escort kosmetické úpravy. U výbavy L to byly čtvercová přední světla (předtím byly použity u verze GL a Ghia) a bylo také provedeno vylepšení interiéru a exteriéru u některých variant.

V roce 1979 a 1980 se začaly vyrábět tři speciální edice Escortu: Linnet, Harrier a Goldcrest.

Produkce skončila v Británii v srupnu 1980, v ostatních zemích konec produkce následoval brzy poté.

Třetí generace Třetí generace měla kódové označené "Erika", začala se prodávat v září 1980. Escort třetí generace byl druhá automobil Fordu s pohonem předních kol, původně byl zamýšlen jako model Ford Erika ale skončil se jménem Escort. Povídá se, že to díky uživatelům Velké Británie se z Fordu Erika stal Escort díky popularitě druhé generace, která byla v roce 1976 nejprodávanějším automobilem roku 1976. Prodeje se v roce 1982 ve Velké Británii zvýšily a v roce 1982 dokonce předstihl v prodeji model Cortina jako celostátně nejprodávanější automobil kdy začala osmiletá éra nejprodávanějšího automobilu jako modelu Escort.

Oproti druhé generace používající původní platformu z roku 1968 měla třetí generace naprosto jiný design a byla vyráběna jako automobil s nejlepšími technologiemi své doby a nejlepšími materiály, kterými konkurovala Volkswagenu Golf. Novinkami u třetí generace oproti druhé byla karoserie hatchback nebo pohon předních kol. Nové byly také použité motory CVH 1.3 a 1.6, v nabídce byl také starší motor z modelu Fiesta 1.1, ten se přestal nabízet hned v roce 1982. Zavěšení bylo plně nezávislé. V roce 1981 byla třetí generace Escortu zvolena Evropským automobilem roku. V této soutěži konkuroval Escort Italskému Fiatu Panda a Britskému Austinu Metro.

Od počátku byla třetí generace nabízena ve výbavách základní, která byla velice populární, L, GL, Ghia a XR3. V roce 1982 byla představena pětistupňová manuální převodovka napříč nabídkou výbavy. Standartně se nabízel motor 1.6 a také byl nabízen motor 1.3. V nabídce výbavy byly například posuvné střešní okno, centrální zamykání nebo elektricky ovládaná okna. Všechny výbavy až na základní a L byly vybavené kontrolkou nízké hladiny benzínu, nízké hladiny oleje atd. Posilovač řízení bohužel nebyl dostupný u Evropského Escortu. Od roku 1983 byla dostupná tří stupňová automatická převodovka u motoru 1.6.

V srpnu 1983 byl představen nový motor 1.6 diesel vyvinutý ve městě Dagenham. Byl velice ekonomický. Byl dostupný u výbavy L a GL. Neměl však moc vysoký výkon, pouze 40 kW a nejvyšší rychlost byla 140 km/h.

Verze kombi byla nabízena třídveřová a v roce 1983 byla představena pětidveřová verze kombi. V tomto roce se začal prodávat také Ford Orion. Třetí generace byla nejčastějším automobilem na Bristkých silnicích a v prosinci 1989 se projíždělo ve Velké Británii téměř 1,5 milionu Escortů třetí generace.

Verze kabriolet přišla v roce 1983. Byl to první automobil se sklopitelnou střechou od roku 1960 od modelu Corsair. Byl dostupný ve výbavách XR3i a Ghia ale později pouze XR3i.

Čtvrtá generace Čtvrtá generace Escortu se začala prodávat v březnu 1986. Tato generace měla jen málo změn oproti třetí generaci. Nesla kódový název Erika-86. Byla rozeznatelná od třetí generace díky přední části a zadním světlům. Získala vylepšenou palubní desku. V nabídce bylo také ABS, palubní počítač nebo vyhřívané přední okno. Bohužel již nebyla v nabídce možnost kontrolky stavu kapalin. U Evropskéhu Escortu bohužel nebyla v nabídce klimatizace, pouze v Argentině a Brazílii.

Tyto změny byly vítané, především díky novým konkurentům jako Opel Kadett, Volkswagen představil druhou generaci Golfu a novým konkurentem byl také Austin Maestro a Peugeot 309.

V roce 1987 byla představena varianta LX která zapadla mezi varianty L a GL.

V roce 1988 byl představen nový motor 1.8 diesel. Ve stejném roce byl vyvinut nový typ vstřikování pro výbavu XR3o a Orion Ghia injection. Centrální přímé vstřikování nahradilo karburátor u modelů s motorem 1.4.

Ford dal Escortu základnu modelu Orion. Získal třístupňovou automatickou převodovku, která byla později nahrazena převodovkou CTX, která byla poprvé použita u Fiesty o pár let dříve. Escorty pro Evropské trhy byly vyráběny ve městě Halewood blízko Liverpoolu a ve městě Saarlouis v Západním Německu. Prodeje byly vysoké, v 80. letech se produkce rozšířila do města Valencia v Itálii. Evropská produkce skončila v roce 1990.

V tento čas byl Escort přesunut do Jižní Afriky a byl nahrazen modely Laser a Meteor.

Pátá generace Pátá generace se vyráběla v letech 1990 až 1997. Přišla s novou karoserií a novým typem zadního zavěšení. Motory 1.3 HCS, 1.4 a 1.6 CVH benzínové a 1.8 diesel pokračovaly i u páté generace. Pátá generace nebyla zrovna vřele vítána tiskem díky vzhledu a dynamice řízení. Motory převzaté z minulých generací také nebyly vítané díky jejich starým technologiím a nedostatečnému výkonu.

Na začátku roku 1992 přišel na trh nový motor Zetec se 16 ventily, který zlepšil řízení. Vrátila se také výbava XR3i která byla dostupná ve dvou variantách s motorem 1.8 Zetec. Verze RS2000 se 110 kW se ukázala na podzim 1991 se 16 ventilovým motorem z modelu Sierrra I4. Motor měl obsah 2.0 a verze měla také vylepšené ovládání a jízdu. Specifikace byly lepší než předtím. Escort byl dostupný s posilovačem řízení, elektricky ovládanými okny, centrálním zamykáním, elektricky blokovanými brzdami nebo klimatizací.

Na začátku roku 1992 se začala vyrábět verze Escort RS Cosworth. Ta nahradila model Sierra ve verzi Sapphire RS Cosworth. Používal motor 2.0 Cosworth se 16 ventily a výkonem 167 kW a jel až 150 mil za hodinu. Nejvýraznější vzpomínkou bylo obrovské křídlo "whale-tail" neboli velrybí ocas. 2500 kusů této verze bylo prodáno.

Motory 1.3 L (1297 cc) HCS 60 PS (44 kW; 59 bhp) 1.4 L CFi (1392 cc) CVH 71 PS (52 kW; 70 bhp) 1.4 L EFi (1392 cc) CVH 75 PS (55 kW; 74 bhp) 1.6 L G/H (1597 cc) CVH 90 PS (66 kW; 89 bhp) 1.6 L EFi (1597 cc) CVH 105 PS (77 kW; 104 bhp) 1.6 L EFi (1598 cc) Zetec 90 PS (66 kW; 89 bhp) 1.8 L EFi (1796 cc) Zetec 105 PS (77 kW; 104 bhp) 1.8 L EFi (1796 cc) Zetec 115 PS (85 kW; 113 bhp) 1.8 L EFi (1796 cc) Zetec 130 PS (96 kW; 128 bhp) 1.8 L D (1753 cc) Endura D 60 PS (44 kW; 59 bhp) 1.8 L TD (1753 cc) Endura D 70 PS (51 kW; 69 bhp) 1.8 L TD (1753 cc) Endura D 75 PS (55 kW; 74 bhp) 1.8 L TD (1753 cc) Endura D 90 PS (66 kW; 89 bhp) 2.0 L EFi (1998 cc) I4 DOHC 150 PS (110 kW; 148 bhp) 2.0 L (1993 cc) Cosworth YBT 227 PS (167 kW; 224 bhp)

Facelift Escort páté generace dostal v září 1992 facelift včetně nové přední mřížky, kapoty a u verze hatchback novou zadní část. Motor 1.6 se 16 ventily a výkonem 66 kW Zetec byl nově představen, nahradil tak motory CVH. Přímé vstřikování bylo v základní výbavě u všech benzínových verzí a Ford představil pohon všech 4 kol na variantě RS2000 nabízející také vylepšení ovládání oproti jeho sourozencům s pohonem předních kol. Poprvé také byly u Escortu použity brzdové disky na všech čtyř kolech jako standart u verzí RS2000 a XR3i.

V roce 1993 přišly také nové motory 1.3 a 1.4 CFi benzínové a 1.8 disel.

Šestá generace Poslední generace byla představena v lednu 1995. Měl stále základnu z předchozí generace avšak dostala nová přední světla, novou kapotu, přední a zadní nárazník, okna, dveřní kliky a 4 různé typy mřížek klimatizace. Interiér získal mnoho změn díky mnohé negativní kritice předchozí generace díky nekvalitním plastům. Šestá generace měla kvalitnější materiál palubní desky odpovídající konkurenci která však již nebyla taková jako v minulosti. Escort získal nové konkurenty jiných značek.

Měl k dispozici dva druhy motoru: 1.3 Kent/Valencia Endura-E použitý také u 4. generace Fiesty a u modelu Ka a také invovaný motor 1.4 CVH-PTE, původně pouze s označením CVH. U motorů 1.8 diesel a 1.6/1.8 Zetec neproběhly žádné změny.

Došlo také k velkému zlepšení řízení a jízdy díky vylepšenému zavěšení oproti páté generaci. Sportovní verze "Si" měla tužší zavěšení než verze LX a Ghia. Verze "Si" byla stejná jako verze LX ale s několika dodatky, především kosmetickými doplňky jako přední a zadní nárazník (které byly dostupné jako volitelné u verze LX, sportovní sedačky a bílé doplňky palubní desky.

Model RS2000 se začal prodávat v červnu 1996 a byla to poslední verze Escortu s označením RS. Další model s označením RS byl Focus v roce 2002. Nová verze Ghia X byla představena v roce 1996, která zahrnovala klimatizaci, CD měnič pro 6 CD jako standard. Výbava verze Ghia byla zredukována a stala se dostupnější.

Poslední standardtní model GTi byl představen v roce 1997. Byl to jediný Ford s označením GTi prodávaný v Evropě. Ten používal stejný motor 1.8 Zetec-E 85 kW nabízený také u jiných variant ale zahrnoval také body kit zapůjčený od modelu RS2000. Verze GTi měla kožené sedačky a také ABS. GTi byla dostupná ve tří a pěti dveřové verze hatchback a kombi.